Paní Ivana Bohatá
Vzácná dáma, vzácné chvíle v její společnosti. Je výrok naší paní ředitelky o paní Ivaně Bohaté.
Nedávno jsme ve stacionáři pohoda slavili výročí.
Od paní Ivany Bohaté, jsme obdrželi vzácné psaní, chceme se o něj s Vámi podělit.
Několik slov k 20. výročí Denního stacionáře Pohoda
Děkuji Vám za pozvání na setkání k 20. výročí založení Denního stacionáře Pohoda – pozvání mně potěšilo a moc si toho vážím…
Donutilo mně to i zavzpomínat, jak to vše začalo?
V roce 1996 vznikl první denní stacionář pro klienty s demencí v Praze, který založila doc. MUDr. Iva Holmerová Ph.D. Za paní docentkou vedla moje cesta hned, když mně praxe ukázala, že pokud naše Centrum sociálních služeb a pomoci Chrudim má být dobrou alternativou k pobytovým službám, je nutné naši činnost rozšířit právě o službu, která bude pomáhat rodinám s péčí o jejich rodinné příslušníky s demencí.
Měla jsem statistiku o tom, kolik lidí se do té doby na Centrum obrátilo o radu a pomoc právě se nacházejících v této situaci. Sociální pracovnice byla pověřena obejít praktické lékaře s dotazem, jak vidí potřebu péče o lidi s demencí. Proběhlo jednání se sociální pracovnicí nemocnice Chrudim a s primářem LDN nemocnice Chrudim – shoda byla na tom, že tato služba je v našem městě potřebná. Rada města můj požadavek odsouhlasila, a tak se zahájila přestavba MŠ právě na Denní centrum Pohoda.
Syndrom demence je zlé zdravotní postižení, které mění a omezuje život nemocného člověka i jeho rodiny. Patří k nemocem, které v pokročilé podobě ukončuje jednu etapu lidského života — etapu plné výkonnosti a později i soběstačnosti. Mění sociální role i možnosti a ohrožuje lidskou důstojnost. Člověk již nenapíše svoje paměti, přestane být nedocenitelným rodinným konzultantem, údržbářem, učitelem, řidičem, nebo spolehlivě skvělou kuchařkou, léčitelkou, zahrádkářkou, hostitelkou. Přesto zůstává dlouhý čas pro společný život, pro společná prožívání, byť na jiné úrovni, než na jakou byli všichni zúčastnění — nemocný i jeho rodina — dosud zvyklí. Podpora lidí se syndromem demence je „běh na velmi dlouhou trať“ a není to úkol pro „osamělého běžce“. Nutné je zapojení širší rodiny, rozdělení úkolů a služeb, využití dobrovolníků, denních center i odlehčovacích služeb —- tak popisuje toto postižení gerontolog…
Už 20 let se Chrudim může pyšnit úspěšným Denním stacionářem Pohoda, který pomáhá rodinám v péči o jejich nejbližší, kteří jsou postiženi některým typem demence. Každý klient nachází ve stacionáři pomoc profesionála.
Milé moje kolegyně (doufám, že nejsem moc troufalá, že se stále počítám za Vaší kolegyní), děkuji Vám za všechny klientky a klienty, kteří po dvacet let využívali a využívají vaši pomoc a podporu, které nechybí váš osobností přístup, zachování důstojnosti osobní identity (stále jsem to já). Nechybí profesionalita ve všech směrech vaší činnosti, empatie, lidskost, porozumění, uvědomění si, že pokud člověk žije, potřebuje podněty, které je schopen vnímat a ze kterých má užitek, protože vhodný podnět vyvolává reakci – tedy aktivitu. Po celou dobu, co je klient v „Pohodě“ je tato jeho potřeba naplněna na 100 % – to vím. Také vím, že mnoha klientům vaše péče pomohla natolik, že zlepšení jejich stavu bylo ohodnoceno i odbornými lékaři. A rodinní příslušníci, kteří Vás navštěvují i za 13let po smrti rodiče a vzpomínají na roky kdy se „maminka těšila na každý den strávený s Vámi a zase ožila“ (dcera byla přítomna na setkání a přijela až z Chotěboře!) je pro Vás přímo vyznamenání. To vše mně naplňuje uspokojením a pýchou na Vás, kterých je to zásluha.
Ještě bych chtěla poděkovat jmenovitě paní Monice Benešové a paní Iloně Doležalové. V Denním stacionáři Pohoda pracují po celých 20 let, a to chci vyzdvihnout a ocenit, protože u takto náročných klientů na pomoc a podporu to není obvyklé.
Skláním se před Vámi, máte můj obdiv.
S veškerou úctou Ivana Bohatá
